Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na tu nedělní večeři, kdy mě můj manžel Petr veřejně ponížil před celou rodinou. Ten večer jsem poprvé v životě musela najít odvahu postavit se za sebe, i když to znamenalo riskovat rozpad rodiny. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív a já se musela rozhodnout, co vlastně v životě chci.
Jmenuji se Marie a celý život jsem žila mezi dvěma ohni – svým mužem a svými rodiči. Roky jsem mlčela, snášela a volila klid, až jsem ztratila samu sebe. Dnes se ptám: stálo to za to, obětovat své sny kvůli očekáváním ostatních?
Celý život jsem si namlouvala, že první láska je jen vzpomínka. Ale když jsem oslavila šedesátiny, začala jsem cítit prázdnotu, kterou jsem nedokázala pojmenovat. A tak jsem se rozhodla najít Karla, svého gymnaziálního přítele, a zjistit, co zůstalo z dávných citů.
Jmenuji se Ema a nikdy bych nevěřila, že jeden obyčejný úterní večer mi převrátí život vzhůru nohama. Konflikt s tchyní mě donutil přehodnotit, co vlastně znamená rodina a kde jsou mé vlastní hranice. Naučila jsem se říct 'dost’ – i když to znamenalo riskovat všechno, co jsem dosud budovala.
Jmenuji se Marcela, je mi třicet čtyři let a pracuji jako účetní v Praze. Můj manžel Petr mi tvrdil, že jede na služební cestu, ale jeho telefon ukazoval, že je v porodnici. Místo výbuchu jsem udělala tři věci, které mu obrátily život naruby – a přitom jsem se celou dobu usmívala.
V den svých 55. narozenin jsem dostala od manžela tulipány a láhev vína, ale večer se vymluvil na bolest hlavy a zavřel se do pracovny. O den později mi oznámil, že přespí u kamaráda, a od té chvíle se domů vracel čím dál méně. Když jsem ho zahlédla s jinou ženou v obchodním centru, musela jsem se postavit pravdě a rozhodnout, co udělám se zbytkem svého života.
Všechno začalo hned po svatbě, když jsem místo do našeho bytu zamířila do domu tchyně. Každý den jsem bojovala s pocitem, že nejsem dost dobrá, protože můj muž vždycky stál na straně své matky. Dnes se ptám sama sebe: Proč jsem se nechala tolik let ovládat a kdy jsem přestala být sama sebou?
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že opravdové přátelství vydrží všechno. Po narození mého syna a jedné větě od mé mámy jsem ale začala pochybovat o Zuzaně, své nejlepší kamarádce. Můj příběh je o tom, jak hluboko může proniknout strach zasetý jednou větou a co všechno jsme ochotné obětovat kvůli nejistotě.
Moje jméno je Lucie a toto je příběh o čtyřech letech, kdy jsem se snažila najít rovnováhu mezi láskou k Tomášovi, muži bez jistot, a svým vlastním rozumem. Prožila jsem s ním chvíle plné naděje i zoufalství, zatímco jsem bojovala s očekáváními své rodiny a vlastními obavami z budoucnosti. Nakonec jsem musela učinit rozhodnutí, které mi zlomilo srdce, ale možná zachránilo mou duši.
