V neděli ráno jsem si myslela, že mě čeká obyčejný den plný klidu a nostalgie. Místo toho mi zazvonil u dveří člověk, kterého jsem neviděla třicet let, a všechno se obrátilo naruby. Je to příběh o starých křivdách, rodinných tajemstvích a odvaze čelit minulosti.
Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju sta let, natož abych byl středem pozornosti celé vesnice. Když mi sousedé připravili oslavu, kterou jsem nečekal, vrátily se mi všechny vzpomínky – dobré i zlé. Ten den jsem pochopil, že i po tolika letech může člověk najít nové přátele a smíření.
Celý život jsem si namlouvala, že první láska je jen vzpomínka. Ale když jsem oslavila šedesátiny, začala jsem cítit prázdnotu, kterou jsem nedokázala pojmenovat. A tak jsem se rozhodla najít Karla, svého gymnaziálního přítele, a zjistit, co zůstalo z dávných citů.
Dědictví po strýčkovi nás s bratrem Petrem rozdělilo i spojilo. Zpustlá zahrada na okraji Plzně se stala místem našich hádek, ale i nových začátků. Nakonec jsme pochopili, že rodinné kořeny jsou stejně důležité jako ty v zemi.
Jednoho rána mě dcera Petra požádala, abych prodala náš rodinný dům. Její švagrová Jana a ona chtějí koupit byt, zatímco já bych prý mohla žít v garsonce. Tento příběh vypráví o tom, jak jsem bojovala za své vzpomínky, důstojnost a právo rozhodovat o svém životě.