Nikdy jsem si nemyslela, že jednoho dne budu stát v kuchyni našeho panelákového bytu v Brně a třást se vzteky i zoufalstvím, zatímco máma za zdí tiše pláče. Můj bratr Petr mi právě vmetl do tváře, že jsem hysterka, protože se starám o mámu víc než o vlastní život. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a otázkou, jestli je možné milovat a odpouštět, když mě minulost i přítomnost stejně bolí.