Jednoho deštivého rána jsem zjistila, že už nejsem paní svého bytu. Tchyně měla klíč a já ztrácela pocit bezpečí i soukromí. Příběh o tom, jak jsem bojovala za své hranice a odvahu říct dost.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiji ve stínu svého tchána, který nám doslova převzal domácnost. Každý jeho příchod znamená boj o poslední kousek klidu i jídla, a já se začínám ptát, kde jsou hranice rodiny. Je možné říct dost, aniž bych zničila vztahy s těmi, které miluji?
Vtrhla jsem bez ohlášení do bytu svého syna Tomáše a snachy Markéty, přesvědčená, že je mile překvapím. Místo toho jsem narazila na ledové ticho a bolestivou pravdu, která mi obrátila život naruby. Ten den mě donutil přemýšlet o své roli matky i babičky a o hranicích, které jsem možná dávno překročila.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když se ke mně a mému manželovi nastěhovala jeho matka, paní Marie. Každý den jsem bojovala o kousek soukromí, o naše manželství a o vlastní důstojnost. Tento příběh je o tom, jak jeden nepozvaný host dokáže rozbít rodinu a přiměje vás ptát se, kde končí úcta k rodině a začíná právo na vlastní štěstí.
Jmenuji se Anna a vyprávím příběh o tom, jak jsem se stala cizincem ve svém vlastním bytě. Všechno začalo nevinným gestem – předáním klíčů mé tchyni, která měla jen pomáhat, ale postupně mi vzala pocit domova. Je to příběh o boji za soukromí, o neviditelných hranicích v rodině a o tom, kolik jsme ochotni obětovat pro domácí klid.
