V pět ráno jsem klečela před panelákem v Brně a tlačila dlaněmi do hrudníku cizí fenky, která mi právě zkolabovala na vodítku. Ten den mi došlo, že moje vyhoření není „jen únava“ a že jeden pes dokáže rozbít i zachránit vztahy, které jsem považovala za samozřejmé. Vyprávím, jak mě tahle fenka donutila udělat tři rozhodnutí, která už nešla vzít zpátky.