Už od prvního kroku do našeho domu jsem věděla, že něco není v pořádku – cizí smích a otevřené dveře mi rozbušily srdce. Ten den jsem přišla o pocit bezpečí, ale získala jsem sílu postavit se pravdě o své rodině. Moje cesta za spravedlností a smířením nebyla snadná, ale naučila mě, že někdy musíme ztratit všechno, abychom našli sami sebe.
Jmenuji se Jana a po ztrátě bytu v Praze jsme se s manželem Petrem a malou dcerou museli nastěhovat k jeho otci do malé vesnice u Bělé pod Bezdězem. Místo dočasného útočiště nás čekal život pod jednou střechou s mužem, který ovládal každý náš krok a dusil nás svým hněvem. Mezi každodenními hádkami, ponižováním a vlastní bezmocí jsem začala hledat sílu postavit se za sebe i za své dítě.
Jmenuji se Lucie a během jediného roku jsem přišla o oba své malé syny, když byli v péči mé maminky. Teď ona stojí před soudem a já se topím v pocitu viny, zrady a zoufalství. Toto je příběh o rodinných tajemstvích, bolesti a o tom, jak snadno lze ztratit vše, co jsme považovali za jisté.
Už na prahu svého bytu jsem cítila, že se něco stalo – dveře byly pootevřené a uvnitř se ozýval smích cizích lidí. Když jsem zjistila, že jde o lidi z mé minulosti, začala se odvíjet spirála zrady, která mi převrátila život naruby. Přesto jsem v sobě našla sílu postavit se všemu čelem a znovu najít sama sebe.
Jmenuji se Jana a vyprávím vám svůj příběh o tom, jak jsem se ztratila v manželství, které mě změnilo k nepoznání. Moji rodiče mě přestali poznávat a já sama jsem nevěděla, kým jsem se stala. Je to příběh o rodině, lásce, kontrole a hledání sebe sama.
Od prvního dne manželství jsem předávala manželovi celou výplatu, přesvědčená, že tak projevím lásku. Postupně jsem si uvědomovala, že přicházím nejen o peníze, ale i o vlastní identitu – každý můj krok byl pod kontrolou a strach se stal každodenní realitou. Toto je můj příběh o závislosti na druhém člověku, pochybnostech a touze po svobodě.
