Vždycky jsem si myslela, že sousedé jsou naše druhá rodina. Sdíleli jsme spolu radosti i starosti, až do dne, kdy nás nechali na holičkách. Dodnes přemýšlím, jestli jsem byla naivní, nebo jestli opravdové přátelství vůbec existuje.
Jmenuji se Věra a celý život jsem žila ve stínu ostatních. Nikdo mě neviděl, ani na ulici, ani doma, ani v práci. Až jedno nečekané přátelství mi ukázalo, že možná stačí být důležitá pro jednoho člověka, abych znovu našla sama sebe.
Celý život jsem věřila, že rodina a přátelství jsou největší hodnoty. Pomáhala jsem své nejlepší kamarádce zachránit její manželství, aniž bych tušila, že ona je milenkou mého muže. Když jsem to zjistila, zhroutil se mi svět a musela jsem najít sílu začít znovu.
Jmenuji se Petr a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem kvůli lásce k Janě, ženě, která neodpovídala představám mého okolí, přišel o přátele, málem i o rodinu, ale našel skutečné štěstí. Naše boj s předsudky vyvrcholil na naší svatbě a narození naší dcery Klárky všem ukázalo, že pravá láska nezná hranic. Dodnes si kladu otázku: Kolik z nás žije ve strachu z cizího názoru místo toho, abychom následovali své srdce?
Celý život jsem věřila, že přátelství je silnější než všechno ostatní. Moje nejlepší kamarádka Bára byla pro mě jako sestra, ale když jsem se ocitla na dně, zjistila jsem, že mě celou dobu zrazovala. Tahle bolestná pravda mi změnila život a donutila mě přehodnotit, komu vlastně můžu věřit.
Nikdy bych nevěřila, že mě zradí dva nejbližší lidé najednou. Moje kamarádka přišla pro radu ohledně svého milence – netušila jsem, že tím milencem je můj vlastní manžel. Ten večer mi změnil život a donutil mě přemýšlet, komu vlastně můžeme věřit.
Nikdy bych nevěřila, že mi to udělá právě Jana – moje nejlepší kamarádka od dětství. Když jsem se rozváděla s Petrem, byla jsem na dně a potřebovala ji víc než kdy jindy. Místo toho mě opustila a vzala si muže, kterého jsem kdysi milovala.
Celý můj svět se zhroutil kvůli jedné fotce, kterou mi poslala Jana. Všechno, co jsem považovala za jisté, se rozpadlo během několika vteřin. Teď stojím před otázkou, jestli vůbec někdy někoho opravdu známe.
V sedm patnáct ráno jsem slyšela, jak se zavírá kufr, a můj manžel po 27 letech manželství odcházel s kufrem v ruce. Nejhorší na tom bylo, že odešel za kolegyní z práce, kterou jsem znala a považovala za přítelkyni. Musela jsem se vyrovnat nejen se zradou, ale i s tím, jak se můj život během jedné minuty rozpadl na kousky.
Jmenuji se Klára a žiju v Brně. Vyprávím o tom, jak se z přátelství se sousedkou Janou stalo něco, co mi začalo ničit rodinný život a důvěru v lidi. Každodenní konflikty, nevyřčená slova a boj o vlastní hranice mě donutily přemýšlet, kde končí pomoc a začíná zneužívání.
Jmenuji se Klára a celý život jsem věřila, že opravdové přátelství vydrží všechno. Po narození mého syna a jedné větě od mé mámy jsem ale začala pochybovat o Zuzaně, své nejlepší kamarádce. Můj příběh je o tom, jak hluboko může proniknout strach zasetý jednou větou a co všechno jsme ochotné obětovat kvůli nejistotě.
Začalo to veřejným ponížením na školním plese, když mě vyhodili kvůli květovaným šatům. V osamění na parkovišti jsem volala kamarádce a cítila se zrazená i nepochopená. Právě tam, kde jsem to nečekala, jsem našla podporu a sílu postavit se za sebe.
