Nikdy bych nevěřila, že jeden telefonát v noci mi změní celý život. Po smrti souseda jsem musela rozhodnout, jestli přijmu jeho šest osiřelých dětí do své rodiny. Je to příběh o odvaze, strachu a lásce, která se rodí v těch nejtěžších chvílích.
Jmenuji se Jana a po ztrátě bytu v Praze jsme se s manželem Petrem a malou dcerou museli nastěhovat k jeho otci do malé vesnice u Bělé pod Bezdězem. Místo dočasného útočiště nás čekal život pod jednou střechou s mužem, který ovládal každý náš krok a dusil nás svým hněvem. Mezi každodenními hádkami, ponižováním a vlastní bezmocí jsem začala hledat sílu postavit se za sebe i za své dítě.
Jednoho večera mi tchyně nabídla výměnu bytů, ale jen pod podmínkou, že na ni přepíšu svůj byt. Tato nabídka otevřela staré rány a rozvířila rodinné konflikty, které mě donutily přehodnotit vlastní hodnotu a vztah k manželovi. Nakonec jsem musela najít odvahu postavit se za sebe a rozhodnout, co je pro mě skutečně důležité.
Jmenuji se Veronika a ve třiceti jsem se rozhodla přestat holit nohy i podpaží. To, co začalo jako malý osobní experiment, se rychle změnilo v bouři nepochopení, posměšků a rodinných hádek. Přesto jsem díky tomu našla cestu k vlastnímu přijetí a odvaze být sama sebou v zemi, kde se jinakost často neodpouští.
