Nikdy bych nevěřila, že jeden podpis na papíře dokáže rozdělit rodinu na dvě nesmiřitelné části. Když tchyně Marie odkázala celý svůj dům jen mému švagrovi, začalo peklo, které nás všechny změnilo. Dnes už vím, že spravedlnost má mnoho podob a že odpuštění je těžší než jakýkoli soud.
Nikdy jsem nebyla rozmazlená, vždy jsem si na všechno musela vydělat sama. Když tchánovci převedli svůj dům na švagrovou, cítila jsem obrovskou nespravedlnost vůči mému manželovi. Od té chvíle jsem s nimi přerušila veškeré kontakty a stále přemýšlím, jestli jsem udělala správně.
Ve čtvrtek večer se mi zhroutil svět. Rodiče mi oznámili, že byt po babičce přepíšou jen na moji sestru. Cítím se zrazená a nevím, jestli jim to někdy dokážu odpustit.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme se u notáře dozvěděli, že tchyně odkázala celý svůj majetek švagrovi. Cítila jsem se zrazená a ponížená, protože můj manžel, její vlastní syn, nedostal vůbec nic. Od té chvíle se ve mně pere pocit křivdy a otázka, jestli mám právo být naštvaná, nebo jsem jen příliš sobecká.
Od dětství jsem se snažila být tou nejlepší dcerou, později manželkou. Po svatbě jsem však zjistila, že v nové rodině nikdy nebudu dost dobrá, protože tchyně upřednostňuje švagrovou. Každý den bojuji o kousek uznání a přemýšlím, jestli má cenu dál bojovat o rodinný klid.
Celý život jsem žil s tátou v našem starém domě v Brně, zatímco můj mladší bratr Tomáš si budoval vlastní život. Vždycky jsem věřil, že dům bude jednou můj, protože jsem se o něj staral a byl tátovi nablízku. Když ale při čtení závěti zaznělo Tomášovo jméno, zhroutil se mi svět a musel jsem se postavit nejen rodinné nespravedlnosti, ale i sám sobě.
Celý život jsem žila v domnění, že jsme s Lucií pro naši mámu stejně důležité. Když ale máma dala Lucii peníze na nový byt a mě úplně přehlédla, začala jsem pochybovat o všem, co jsem si myslela o naší rodině. Teď stojím před otázkou, jestli dokážu mámě a Lucii odpustit, nebo jestli mě tahle nespravedlnost navždy změní.
