Jmenuji se Marie a každý den bojuji s tím, že moje dcera očekává, že budu neustále hlídat vnučku. Miluji svou rodinu, ale cítím se vyčerpaná a někdy i neviditelná. Přemýšlím, kde se ztratila naše vzájemná něha a jestli mám právo chtít něco jen pro sebe.
Celý život jsem žila pro své děti a rodinu, až jsem zapomněla, kdo vlastně jsem. Teprve když jsem se ocitla na dně, našla jsem v sobě sílu díky víře a modlitbě. Dnes už vím, že být matkou neznamená ztratit samu sebe.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy můj manžel Petr bez varování přivedl domů svou matku, paní Věru, aby s námi žila. Čekali jsme první dítě a místo radosti přišly každodenní hádky a nevyřčené křivdy. Toto je příběh o tom, jak jedno rozhodnutí změnilo naši rodinu a jak jsem se naučila bojovat za sebe tam, kde je to nejtěžší: doma.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem poprvé spatřila své dvojčata – jedno s tmavou pletí, druhé světlé. Celá vesnice začala šeptat a moje rodina se rozpadala pod tíhou podezření. Bojovala jsem s předsudky, bolestí i vlastními pochybnostmi, abych ochránila své děti a našla sílu v lásce.
Porod mého syna měl být nejšťastnějším okamžikem mého života, ale místo toho jsem zažila bolest, ponížení a ztrátu důvěry. Můj manžel Tomáš mě místo podpory kritizoval a zraňoval, když jsem ho nejvíc potřebovala. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit celý svůj život a najít v sobě sílu začít znovu.
Jsem Marie, bývalá učitelka, která žije z malé penze. Moje dcera Zuzka se za mě stydí, protože nemohu kupovat drahé dárky jako její tchyně. Sdílím svůj boj o mateřskou důstojnost a hledám odpověď na otázku, zda chudoba znamená, že jsem horší matka.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem byla pro svou rodinu neviditelná. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažila získat uznání od mámy, sourozenců i vlastních dětí, ale vždy jsem byla jen v jejich stínu. Teprve když jsem se ocitla na úplném dně, pochopila jsem, co znamená žít opravdu pro sebe.
Jmenuji se Jana. Po narození naší dcery mi manžel zakázal, aby mi moje maminka pomáhala s péčí o dítě. Každý den bojuji s bezmocí, osamělostí a výčitkami svědomí, zatímco se naše rodina pomalu rozpadá.
Jmenuji se Jana a po ztrátě bytu v Praze jsme se s manželem Petrem a malou dcerou museli nastěhovat k jeho otci do malé vesnice u Bělé pod Bezdězem. Místo dočasného útočiště nás čekal život pod jednou střechou s mužem, který ovládal každý náš krok a dusil nás svým hněvem. Mezi každodenními hádkami, ponižováním a vlastní bezmocí jsem začala hledat sílu postavit se za sebe i za své dítě.
Jsem Elžběta a místo radosti z narození dcery jsem se ocitla v centru boje mezi mou matkou a tchyní. Obě chtějí být tou nejdůležitější babičkou, což rozděluje naši rodinu a ničí můj klid. Musím najít sílu postavit se za sebe i svou dceru, i když to znamená zklamat ty, které miluji.
Jmenuji se Lucie a během jediného roku jsem přišla o oba své malé syny, když byli v péči mé maminky. Teď ona stojí před soudem a já se topím v pocitu viny, zrady a zoufalství. Toto je příběh o rodinných tajemstvích, bolesti a o tom, jak snadno lze ztratit vše, co jsme považovali za jisté.
Od prvních řádků vás vtáhnu do dusné atmosféry našeho bytu v Brně, kde se moje trpělivost s tchyní a pasivitou mého muže dostává na úplné dno. Popisuji, jak jsem se snažila chránit svůj domov a děti před manipulací a neustálou kritikou, až jsem musela udělat zásadní rozhodnutí. Je to příběh o odvaze postavit se za sebe, i když to znamená rozbít rodinné iluze.
