Nikdy nezapomenu ten den, kdy mě manžel nechal s dcerou samotné v rozpadlém domě na Šumavě. Byla jsem zvyklá poslouchat, nikdy se neptat proč, ale tehdy se ve mně něco zlomilo. Společně s dcerou jsme našly odvahu začít znovu a ukázaly jsme, že i z největšího zoufalství může vyrůst nová síla.
Můj syn Tomáš mi jednoho večera oznámil, že se chce s přítelkyní odstěhovat na naši rodinnou chalupu. Okamžitě jsem cítila strach a nesouhlas, protože vím, jaké nástrahy život na samotě přináší. Přesto jsem se snažila najít způsob, jak ho podpořit, aniž bych ho ztratila.
Celý život jsem hrála roli silné ženy, kterou všichni obdivovali. Nikdo ale netušil, jak těžké je každý den předstírat, že je všechno v pořádku. Dnes poprvé otevřeně přiznávám, co jsem roky skrývala – a doufám, že v tom nejsem sama.
Celý život jsem žila ve starém domě po prarodičích a snila o jeho opravě. Když jsem se vdala, doufala jsem, že s manželem konečně začneme nový život, ale jeho matka udělala vše pro to, aby nám to překazila. Každý den mě tíží rodinné spory, minulost a nejistota, co bude dál.
Dostala jsem telefonát od maminky, že přijedou hosté. Okamžitě se mi vrátily všechny staré strachy a pocit, že do rodiny nepatřím. Tentokrát jsem se ale rozhodla neutéct a postavit se své minulosti čelem.
Nikdy bych nevěřila, že jeden telefonát v noci mi změní celý život. Po smrti souseda jsem musela rozhodnout, jestli přijmu jeho šest osiřelých dětí do své rodiny. Je to příběh o odvaze, strachu a lásce, která se rodí v těch nejtěžších chvílích.
