Jednoho deštivého večera jsem nečekaně převzala péči o dvě zanedbané děti svého bratra, když se jeho život rozpadl. Bojuji s jeho nezájmem, vlastními pochybnostmi a každodenními překážkami, abych dětem dala domov, který nikdy neměly. Skrze bolestné rozhovory a tiché oběti znovu objevuji, co znamená být rodina.
Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy jsem s malým synem v náručí seděla na lavici v policejní čekárně. Všechno začalo nevinnou rodinnou oslavou, ale skončilo výčitkami, slzami a bolestivým uvědoměním, jak hluboko se dokáže rodina zranit. Dnes se ptám sama sebe: Je možné být dobrou matkou, když vás vlastní rodina soudí a tlačí ke dnu?
Jmenuji se Jaroslav. Po patnácti letech dřiny v Německu jsem si konečně pořídil byt v Praze, ale teď mě trápí něco mnohem horšího než hypotéka – rodiče mého zetě a jejich vliv na mou dceru a vnoučata. Tohle je příběh o boji za čest, rodinných konfliktech a strachu, že všechno, co jsem vybudoval, může zmizet kvůli cizím špatným návykům.
