„Nikdy jsem nechtěla být na obtíž. Teď sedím sama a čekám, jestli někdo přijde.“ Moje stáří je jiné, než jsem si vysnila.
Celý život jsem byla samostatná a hrdá na to, že nikoho nepotřebuji. Teď, když sedím sama v paneláku na Žižkově, si uvědomuji, jak moc mi chybí obyčejná lidská blízkost. Přemýšlím, jestli jsem si tohle osamění vlastně nezpůsobila sama.