Jmenuji se Jana a už několik let se cítím jako host ve vlastním bytě na pražském sídlišti. Každý víkend k nám přijíždějí tchán s tchyní z Plzně a já se měním v neviditelnou hospodyni, zatímco můj muž Petr mlčí a vyhýbá se konfliktům. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila říkat 'ne’ a bojovat za své místo ve vlastním životě.
Sedím v kuchyni a sleduji, jak tchyně předává klíče od našeho vysněného domu švagrovi. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět a mezi mnou a manželem zavládlo dusivé ticho. Přemýšlím, kolik toho ještě vydržím, než konečně řeknu nahlas to, co mě už dlouho bolí.
Vracíme se s novorozenou dcerou domů a místo radosti mě čeká prázdnota a chlad. Můj muž Petr je neustále v práci, všechno odkládá a já se cítím sama a ztracená. Sdílím, jak jsem přežila první dny mateřství bez opory a jak to navždy změnilo naši rodinu.
Jmenuji se Ivana a minulý týden jsem slavila druhé narozeniny své dcery Lenky. Můj bývalý manžel Petr na ten den zapomněl, ale jeho matka, paní Marie, ne. Pozvala jsem ji, aniž bych tušila, jakou bouři to vyvolá v mé rodině i mezi přáteli.
Můj příběh začíná napjatým rodinným obědem, kde se drobné neshody proměnily v hluboké rozepře. Bojuji o štěstí své dcery, zatímco vztahy s rodinou mého zetě ničí naši rodinu zevnitř. Každý den je zápasem o pochopení, odpuštění a naději, že jednou najdeme cestu zpět k sobě.
Začalo to jedním rozhovorem na chodbě našeho paneláku, který obrátil můj život naruby. Jako samoživitelka bojuji nejen s každodenními starostmi, ale i s předsudky, pomluvami a vlastními strachy. Přemýšlím, jestli peníze opravdu přinášejí štěstí, nebo jen prohlubují propasti mezi lidmi.
Stojím uprostřed rodinné války, protože jsem odmítla přijmout dospělého bratra svého manžela do našeho bytu. Tchyně mě viní ze všeho zlého, co se v rodině děje, a já se snažím najít hranici mezi pomocí druhým a ochranou vlastního štěstí. Tento příběh je o vině, toxických očekáváních a boji za vlastní životní prostor.
Jmenuji se Veronika a ve třiceti jsem se rozhodla přestat holit nohy i podpaží. To, co začalo jako malý osobní experiment, se rychle změnilo v bouři nepochopení, posměšků a rodinných hádek. Přesto jsem díky tomu našla cestu k vlastnímu přijetí a odvaze být sama sebou v zemi, kde se jinakost často neodpouští.
