Byl jsem svědkem události, která mi změnila pohled na spravedlnost i lidskost. Všechno začalo v obyčejném parku, kde se během pár vteřin zhroutil svět jednoho starého muže. Dodnes si kladu otázku, jestli jsme jako společnost schopni chránit ty nejslabší, nebo jen slepě přihlížíme.
Jmenuji se Karel Novotný, bývalý voják, který přišel o nohu v Afghánistánu. Jednoho dne jsem stanul před soudem kvůli nedorozumění, které roztrhalo mou rodinu i pověst. V ten den, kdy mi soudce poručil postavit se, se všechno změnilo – nejen pro mě, ale i pro všechny v soudní síni.
Jednoho dne jsem se vrátil domů dřív z práce a našel naši uklízečku Marcelu s jejími dětmi v kuchyni. Tahle scéna mi otevřela oči k pravdě, kterou jsem dlouho přehlížel: že za zdmi mého úspěchu žijí lidé s vlastními sny, bolestmi a touhami. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív.
Jmenuji se Lucie a pocházím z Brna. Roky jsem šetřila každou korunu, abych si mohla pořídit kvalitní elektroniku, která by mi usnadnila život a splnila mé sny. Když jsem si konečně vše koupila, narazila jsem na nepochopení a odsouzení ze strany rodiny, což mě donutilo přehodnotit vlastní hodnoty i vztahy.