Stála jsem s promáčeným deštníkem před zamčenými dveřmi dcery, zatímco vedle mě vyhazovala odpadky toulavá fenka s jizvou na čenichu. Vždy když přijde Paweł domů, musím se schovat, abych prý nenarušovala klid jeho rodiny. Ten den ale nebyla zamčená jen klika, ale i celé moje srdce – dokud se ta malá černá tulačka nerozhodla, že mě nenechá čekat samotnou.