Nikdy nezapomenu ten den, kdy mě manžel nechal s dcerou samotné v rozpadlém domě na Šumavě. Byla jsem zvyklá poslouchat, nikdy se neptat proč, ale tehdy se ve mně něco zlomilo. Společně s dcerou jsme našly odvahu začít znovu a ukázaly jsme, že i z největšího zoufalství může vyrůst nová síla.
Jednoho deštivého večera jsem se dozvěděla, že manželství mého syna Petra je v troskách. V té chvíli jsem musela najít sílu v sobě i ve své víře, abych udržela naši rodinu pohromadě. Tato zpověď je o tom, jak jsem čelila zoufalství, hledala cestu ven a jak jediná volba změnila naše životy.
Všechno se změnilo v den, kdy mi máma oznámila, že tátovi zbývá jen pár měsíců života. Jeho největším snem bylo vidět mě hrát finále v hokeji, ale sezóna už skončila. Rozhodl jsem se, že udělám nemožné, abych mu ten sen splnil – a zažil jsem nejintenzivnější dva dny svého života.
V jednu temnou noc jsem s kufrem a dvěma dětmi utekla od manžela, který mi zničil život. Roky jsem bojovala s chudobou, osamělostí a nepochopením vlastní rodiny. Dnes vím, že i z nejhlubšího dna se dá zvednout, ale ptám se: má každá žena tu sílu?
Jmenuji se Lucie a celý život jsem byla pro svou rodinu neviditelná. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažila získat uznání od mámy, sourozenců i vlastních dětí, ale vždy jsem byla jen v jejich stínu. Teprve když jsem se ocitla na úplném dně, pochopila jsem, co znamená žít opravdu pro sebe.
Před rokem mě manžel Petr vyhodil z našeho bytu kvůli jiné ženě. Zůstala jsem s malým synem bez domova, bez peněz, ale s obrovskou vůlí bojovat. Dnes jsem majitelkou jeho bývalé firmy a vím, že i z největšího zoufalství se dá vstát a zvítězit.