Dnes jsem poprvé od rozvodu někoho obejmula — nebyl to člověk, ale starý jezevčík z útulku v Olomouci — a teď mi krvácí ruka, protože se polekal ohňostroje a vyškubl se mi na sídlišti před panelákem.
Nikdy jsem si nemyslela, že budu čekat v noci na veterině, třesoucí se zimou, kvůli psovi, kterého jsem ještě před týdnem nechtěla. Ovdověla jsem před dvěma lety a od té doby jsem žila sama, přes den práce v účetnictví, večer televize, někdy zoufalý pocit zbytečnosti. Ten pes, Filípek, obrátil můj život vzhůru nohama, přinutil mě otevřít dveře i srdce, i když jsem se toho bála skoro víc než samoty.