V pět ráno mi můj pes přerušil ticho bytu a donutil mě udělat rozhodnutí, která už nešla vzít zpátky. V době, kdy jsem po rozvodu žila jako stín mezi směnami a účty, se z něj stal jediný důvod vstát, vyjít ven a mluvit s lidmi. A když jsem ho málem ztratila, došlo mi, že některé věci se nekupují ani v Lidlu, ani na splátky.
Jmenuji se Alena a letošní Vánoce pro mě znamenaly víc než jen sváteční shon. Moje tchyně, paní Věra, trvala na tom, abych připravila bramborový salát přesně podle jejího rodinného receptu, i když jsem loni naprosto selhala. Letos jsem sebrala odvahu říct ne – a tím jsem rozvířila rodinné vody víc, než jsem čekala.
Jmenuji se Marie a po smrti manžela jsem se přestěhovala k synovi do Říčan. Místo klidného stáří jsem se ocitla v kolotoči domácích prací, hlídání vnoučat a neustálého napětí s nevěstou. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi pomocí rodině a zachováním vlastní důstojnosti.
Celý život jsem žil s tátou v našem starém domě v Brně, zatímco můj mladší bratr Tomáš si budoval vlastní život. Vždycky jsem věřil, že dům bude jednou můj, protože jsem se o něj staral a byl tátovi nablízku. Když ale při čtení závěti zaznělo Tomášovo jméno, zhroutil se mi svět a musel jsem se postavit nejen rodinné nespravedlnosti, ale i sám sobě.